Byl jednou jeden králík. Ale nebyl to ledajaký králík. Byl to zakrslý králík který se jmenoval Georg. Byl bílý až na své zakrslé šedé uši a malou šedou čárou na zádech. Georg byl jedním z osmi malých králíčků kteří se narodili jedné samičce Saxaně. Všichni bydleli v jedné díře u keře na kraji pole sedláka Vávry. Georg měl tedy těch osm sourozenců. Čtyři bratry a tři sestry. Jmenovali se takto: Bree, Athéna, Artemida, Myšikam, Chuck, Stan a Nugát.
Když šel Georg jednou na procházku se svým "milým" a starším bratrem Myšikamem, tak narazili na velký a temný les.
"Co je to za les?" zeptal se Myšikam. "Nevim, ale podle mě to je ten strašidelný les co nám o něm vyprávěla maminka." odpověděl Georg staršímu bratrovi.
"To vim taky, ale jak se jmenuje?" odsekl Myšikam podrážděně.
" Já myslím, že to je ten... no ten... no jo! Vždyť to je ten les co patří panu Borovskému. To je přeci Nadějný les." vykřikl Georg.
" Aha... vlastně to jsem taky věděl, jan jsem si musel vzpomenout." odsekl znova starší bratr. Ten je nějakej chytrej, pomyslel si Georg. "Nechceš ho prozkoumat Georgiku?" zeptal se Myšikam sladce. " Víš, že ani ne? Radši bych už šel domů. Maminka bude mít starost. Víš přeci, že nás pan Vávra propustil na svobodu pod podmínkou, že nás bude ochraňovat a že na nás bude dohlížet!" odpověděl Georg a vyčkával, co na to odpoví jeho druh. Myšikam nachvíli zaváhal.
" Pojď se mnou do lesa, nebo mamce řeknu, že jsi ukradl panu Vávrovi botu." vydíral Myšikam mladšího bratra. "Ale vždyť to jsem neudělal já, ale Chuck!" odpověděl podrážděný Georg.
" Víš přeci, že je Chuck miláček rodiny a že by mamka radši odsoudila tebe než Chucka!" pokračoval Myšikam ve svém vydírání.
" To neni fér! Jestli mě tedy maminka nemá ráda a ty mne budeš vydírat, tak odejdu do světa!" vykřikl Georg. "Jo? Ty? Ty bys nedošel ani k řece Moja a už by tě nesla v zubech nějaká kočka!" vysmíval se Myšikam.
"I tak uteču!" odsekl Georg a začal sprintem utíkat.
"Počkej! Já to tak nemyslel vrať se!" vykřikoval za Georgem Myšikam. Ale už bylo pozdě. Georg utíkal dál a dál a ignoroval svého staršího bratra.
"No tak zbal svejch pět švestek! Vždyť jsi mi uplně ukradenej!" zamumlal si pak pro sebe Myšikam když mířil ke své mamince do staré dobré díry.
Georg se šoural podél řeky Moja. Měl hlad a byla mu zima. Všechno ho bolelo od včerejšího sprintu. Byl tak malý a tak zranitelný. Netušil co dělat a moc dobře věděl, že je s nim amen.
"Ach jo. Proč jsem je jen opustil. Byla to pěkná kravina" mumlal si pro sebe. V hlouby duše věděl, že to kravina nebyla, ale to nejlepší co mohl udělat.
V tom na něj kdosi promluvil.
"Zkus se přestat litovat a začni se přizpůsobovat životu ve světě." promluvil kdosi.
"Kdo jsi? J-j-já t-t-tě n-nezn-n-nám." zakoktal Georgik. "Tu jsem." a v tu chvíli někdo vylezl ze křoví. Georg začal málem prchat, protože to co viděl mu připomínalo kočku, ale pak se zarazil. To je divné, pomyslel si. Tohle zvíře sice ne stejné, ale tohle zvíře jsem jednou zahlédl u sedláka Vávry. Nojo! pomyslel si. Vždyť to je přeci pes!
"Ty jsi pes?" zeptal se Georg černo-bílého stvoření.
"Ano, ale říká se mi jménem a to zní Q." odpověděl Q.
"Q?" podivil se Georg. "To je divné jméno."
"No a? Mě se líbí a to je hlavní. Je takové tajemné." řekl Q.
"Nevíš, kde tu je nejbližší nora s jídelm pro králíky?" zeptal se Georgik.
"Nevim, ale vim o místě kde by jsoi se mohl najíst a kde by jsi mohl i bezpečně přespat." odpověděl O přívětivě. "No to je super! A kde?" chtěl vědět.
"U mě doma." odpověděl a pak ještě dodal. "Tedy pokud ti to nevadí"
"Ale to víš, že ne! Jsem jen rád, že jsi na mne tak hodný. Na mně tak hodný snad nikdy nikdo nebyl." odpověděl malý králíček.
"Ach. To je mi moc líto." řekl Q který vypadal, že mu to je fakt líto. Pak když viděl, že Georg skoro umírá touhou po jídle a spánku, tak ho dovedl do svého útulného přibytku.
"Tady máš mrkvičku s něčim na zub." řekl pes a podal Georgovi talíř s jídelm. Georg mu při jídle vyprávěl o všem, co ho potkalo od jeho útěku a proč utekl. Když Georg vše snědl, tak ho Q dovedl do ložnice se skříní, pelíškem, zrcadlem, stotlkem a pohovkou.
"Sem si lehni." řek Q a ukázal na měkký pelíšek.
"Děkuju. Jsi na mne moc hodný Q." usmál se králíček na Qho. "Nemáš vůbec zač." odpověděl zubící se Q a jakmile si Georg lehl do pelíšku, tak ho přikryl tlustou a teplou modrou dečkou.
Noc byla klidná jen 2 hodiny. Pak se do příbytku dostal vetřelec. Nebyl sice velký, ale měl drápky. Připlížil se k Georgově pelíšku a...
Pokračování příště.
Co myslíte, zabije ten vetřelec George a nebo ho nechá žít??? Uchrání Q králíčka před vetřelcem, nebo zbaběle uteče. Bude ten vetřelec jen nějaká myš, nebo lvíče???
Vše ostatní v dalším pokračování!!! Hlasujte, jak se vám líbil příběh???